yrážíme s Honzou příměstskou jednotkou alias osobákem směr Beroun, kde nás naloží Andrew do auta a ještě spolu s Ivanem a Martinem jedeme objevovat fotolokace Berouncka.
Tetín je první v pořadí. Kluci na vyhlídce vytahují svoje A7m2 a já jelikož jsem nejmenší, nejmladší, nejšílenější a vymyslela jsem si na sebe pracovní úkol, tak vytahuji malý kompakt HX90. Ale abychom nebyli jen digitální, Honza má s sebou svůj oblíbený Rolleiflex, na kterém prý potřebuje dofotit film. Zda to ve skutečnosti zvládnul, těžko říct.
Vyhlídky, lom, karlštejnské golfové hrřiště. Vesele poskakujeme, válíme se na trávě okolo parkoviště a užíváme si klidu, volna, focení s přáteli, sluníčka a výhledů do kraje. Celou dobu jsme pod dozorem mužíka v červeném vozítku, snad abychom neprováděli něco, co se zde nesluší, protože už od příjezdu je jasné, že sem nepatříme, když jsme mondeem zaparkovali vedle Nissanu 370Z. Což je nám upřímně absolutně jedno.
Zase jsme se zapomněli u focení a jelikož Andreowo děti a žena jsou již doma hladové, tak vyrážím k jejich překrásnému baráčku, kde na nás čeká neuvěřitlená hostina.
Znaveně se rozložíme ve stínu, vychutnáváme si vynikající domácí hamburgery, nejrůznější saláty, domácí bramůrky a spoustu dalších laskomin. “Monkeys” alias děti Soni a Andrewa pobíhají kolem nás a nechtějí na rozdíl od nás v klidu posedět, což je v jejcih věku pochopitelné. Martin se jde podívat, jak Charllotka jezdí na kole. Honza pak s nimi skáče na trampolíně. I když těžko občas těžko říct, kdo si to užíval víc…
Když už se slunce blíží k horizontu, vyrážíme ještě jednou na golfové hřiště, abychom v vyfotili místní kopce a také “Andrewovo stromy” v posledních paprscích sobotního slunce, abychom se pak všichni rozjeli do našich domovů.
Výborné jídlo, společnost zábavných přátel, klid, pohoda,… Sobota jak má být 🙂
evey taylor 