ENGLAND IS CALLING… VOL. I

Vstávat v 6:00, zacvičit si, rychlá sprcha a snídaně, dobalení si pár nezbytností – jako je Sony A7s a zapomenutí pár maličkostí jako je propiska, takže nevím, jak vám napíšu ty pohledy. Zabouchnout dveře a vyráží se směr Anglie, za zastávky letiště Václava Havla.
Člověk by asi chtěl moc, když vyráží zase o něco později z domu než by měl, aby pražská doprava jednou běžela tak, jak má… Nevím, zda se někdy někomu z vás stalo, že někdo z vašich spolutrpitelů v narvané 119 zmačknul tlačítko nouzového zastavení místo zastávky na znamení. Pro ty, co to nezažili, tak to nedělejte – autobus sice hned zastaví, ale stejně nevystoupíte, jen budete 5 minut v kuse poslouchat nervózní cizince a vlastní podupávající nohu, než se autobus znovu rozjede…

Last call k bráně, dle mladých Slováků ledabylá kontrola zavazadel, odvoz autobusem k letadlu a zjištění, že máte sedadlo u okýnka, i když jste si ho nezaplatili. Což vám na jistotě k letadlu moc nepřidá, když vidíte, jak vedle něho stojí dvě blikající hasičská auta. Ale vzlétli jsme, letěli jsme v oblacích a tvrdě dosedli na anglickou zem londýnského letiště.

IMG_20160621_202315

Asi mě zatím nepřestalo fascinovat, že člověk může sám sebe vpustit do země, stačí mít elektronický pás a přepážku s kamerou… Asi moc koukám na Jamese Bonda, ale stejně si nemůžu pomoct uvažovat nad tím, zda kdyby si někdo udělal plastiku, aby vypadal jako ta osoba, co jí ukradl pas… Vpustilo by jí to do země? Ve výsledku je to vlastně jedno, protože by ta osoba šla vedle k uředníkovi a ten by to stejně nepoznal.

Na letišti se většinou člověk zdržovat moc dlouho nechce, sice zde potká hodně lidí, ale většina z nich není místní a koukat na letadla je zábavné jen chvíli… Proto člověk uhání vlakem crosscountry do Birminghamu, aby zjistil, co se tam po nějakých 4 letech změnilo…
A co se změnilo? Jak to popsat… Trochu mi to připomíná, co se stalo s Plzní, když byla evropské město kultury. Ale zde za to s největší pravděpodobností nemůžou dotace evropské unie… Selfridge Building od Kaplického stále stojí, ale z hlavní železniční stanice, tedy kdysi nevzhledné šedé krabice, se stala podivná lesklá velryba. Vyrostl tu Paradise hotel hned vedle stále ošuntělé čínské čtvrti. Příjemná knihovna s malým parkem. Dokonce i ty tramvaje, co tu před 4 lety slibovali na plakátech, tak tu jezdí. Všude jsou nějaké obcházet kvůli rekonstrukcím. Ještě že ten trh se vším možným smrdí furt stejně, jinak by to tu člověk skoro ani nepoznal.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s